Největší stres ve firmě často nevzniká z množství práce. Vzniká z toho, že vedení neumí říct, co je skutečně důležité.
Typický obraz z praxe: V pondělí přijde priorita A. V úterý ji přebije priorita B. Ve středu se objeví „urgentní“ požadavek od vedení. Ve čtvrtek se manažer diví, proč tým nestíhá původní úkoly. A v pátek se začne mluvit o nízké produktivitě.
Jenže problém není dole.
Když vedení nedokáže prioritizovat, lidé si začnou vytvářet vlastní pravidla přežití. Reagují na toho, kdo má větší moc. Dělají to, co nejvíc hoří. Přerušují rozdělanou práci. Přesouvají termíny. A hlavně se snaží odhadnout, která úloha jim za pár hodin nebude vyčtena.
Tohle není špatná organizace práce. To je důsledek nejistoty.
Manažer často neumí některé požadavky odmítnout, protože nechce vypadat neschopně před vlastním šéfem. Tak je pošle dál. Tlak se přirozeně přesune o úroveň níž. A čím níže v hierarchii, tím méně prostoru má člověk říct: „Tohle už dělat nebudeme.“
Výsledkem není vyšší výkon. Je to chaos, únava a postupná ztráta důvěry ve vedení.
Firma, která neumí určit priority nahoře, je nakonec začne určovat stresem dole.
A otázka není, jestli je váš tým přetížený.
Otázka je, kdo jeho přetížení každý den vyrábí.