Schopný člověk pod slabým šéfem nemusí odejít. Může udělat něco pro firmu mnohem horšího: přestane využívat svůj potenciál.
Začíná to nenápadně.
Přijde s nápadem. Nadřízený ho odloží. Navrhne změnu. Vedení ji zpochybní. Vezme na sebe odpovědnost. Následuje kontrola, výčitka nebo zbytečné schvalování.
Po několika měsících už se neptá.
Ne proto, že by ztratil schopnosti. Naučil se, že jejich používání má pro něj vyšší cenu než jejich nepoužívání.
Začne si hlídat vlastní záda. Dělá přesně to, co se po něm chce. Přestane upozorňovat na problémy, které vedení nechce slyšet. Přestane přicházet s řešeními, protože ví, že rozhodnutí stejně někdo nahoře změní.
A vzniká nebezpečná iluze: „Ten člověk už není tak dobrý jako dřív.“
Je. Jen pochopil pravidla prostředí.
Slabé vedení proto nemusí ničit výkon přímým zákazem. Stačí, když opakovaně potrestá iniciativu, nejistotu a samostatné rozhodnutí.
Nejhorší na tom je, že firma často začne problém řešit až ve chvíli, kdy nejlepší lidé odejdou nebo mentálně rezignují.
Pak se hledá nový zaměstnanec.
Přitom skutečnou příčinou nebyl nedostatek talentu.
Bylo to prostředí, ve kterém se talent postupně naučil mlčet.
Kolik schopných lidí ve vaší firmě dnes nevykazuje svůj skutečný potenciál jen proto, že pochopili, že se jim to nevyplatí?
