Šéf, který neumí filtrovat tlak shora, není prostředník. Je zesilovač strachu.
Stačí jeden nepříjemný telefonát z vedení. Čísla jsou horší, termín se zkracuje, někdo nahoře začíná být nervózní. Šéf položí telefon a místo toho, aby tlak přeložil do konkrétních priorit, přinese ho celý do týmu.
Najednou se mění tón porad. Přibývá kontrola. Každý chce všechno „hned“. Lidé dostávají protichůdné požadavky a nikdo přesně neví, co má vlastně přednost.
A pak přijde věta: „Musíme zabrat, vedení na nás tlačí.“
Tohle není leadership. To je přeposílání úzkosti.
Manažer je mimo jiné filtr. Nemá před týmem předstírat, že žádný tlak neexistuje. Má ale rozhodnout, co z něj je skutečně důležité, co lze odložit a co vůbec nemá smysl posílat dál.
Problém je, že někteří vedoucí se bojí postavit mezi svůj tým a vedení. Nahoru chtějí působit jako loajální vykonavatelé. Dolů pak přenášejí každý otřes, který přijde shora.
Výsledek je předvídatelný. Lidé nezačnou pracovat lépe. Začnou pracovat opatrněji. Méně rozhodují, více se jistí a čekají, odkud přijde další rána.
Firma pak neztrácí jen výkon. Ztrácí lidi, kteří přestanou věřit, že jejich šéf dokáže vytvořit bezpečný prostor pro práci.
Silný manažer tlak nepřenáší. Zpracuje ho.
A teprve potom rozhodne, co z něj jeho tým skutečně potřebuje slyšet.