Největší chaos ve firmě často nevzniká špatným rozhodnutím. Vzniká tím, že vedení žádné rozhodnutí neudělá.
Na poradě se otevře problém. Ředitel řekne, že si ještě vyžádá podklady. Podklady přijdou. Následuje další schůzka. Potom se čeká na stanovisko někoho dalšího.
A mezitím musí někdo dole rozhodnout.
Vedoucí týmu tedy udělá krok, přestože k němu nemá skutečný mandát. Často ne proto, že by chtěl převzít pravomoc. Prostě už nemůže dál čekat. Zákazník čeká, zaměstnanci čekají, projekt stojí.
A přesně v tu chvíli vzniká nebezpečná firemní hra.
Když rozhodnutí vyjde, vedení ho zpětně označí za samozřejmé. Když nevyjde, začne se hledat člověk, který „překročil kompetence“.
Tohle není problém jednoho zaměstnance. Je to důsledek manažera, který se bojí nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Nerozhodnost nahoře se totiž nikdy neztratí. Jen se přesune níž. A čím níž se přesouvá, tím větší je riziko, že rozhodují lidé bez potřebných informací, pravomocí a ochrany.
Firma pak nemá problém s nedostatkem iniciativy.
Má problém s tím, že odpovědnost putuje opačným směrem než pravomoc.
A to je jeden z nejdražších manažerských nešvarů vůbec.
Protože když vedení dlouhodobě odmítá rozhodovat, nemůže se divit, že jednoho dne začne rozhodovat každý.