Vedení, které celý den hasí požáry, není akční. Jen sklízí důsledky vlastního řízení.
Ve spoustě firem se za výkon považuje schopnost řešit jednu krizi za druhou. Ráno chybí lidé. Odpoledne hoří zakázka. Večer odchází důležitý zaměstnanec. Každý problém se řeší až ve chvíli, kdy už stojí peníze nebo reputaci. A když je den bez krizí, management má pocit, že se vlastně nic neděje.
Jenže právě tehdy by měl řídit.
Firma, která funguje v permanentním poplachu, postupně ztrácí schopnost přemýšlet dopředu. Manažeři nemají čas na rozvoj lidí, zaměstnanci přestávají plánovat a začnou pouze reagovat. Nikdo neřeší příčiny, protože všichni běží za dalším alarmem. Krize se stane běžným pracovním režimem.
Důvod bývá jednoduchý. Řešení požárů je viditelné. Prevence ne. Za uhašenou krizi dostanete pochvalu. Za problém, který nikdy nevznikl díky dobrému řízení, si často nikdo zásluhy nevšimne. Proto některé firmy nevědomky odměňují hasiče místo stavitelů stabilních systémů.
Takové prostředí ale dlouhodobě nevytváří odolnou organizaci. Vytváří unavené lidi, přetížené manažery a kulturu, ve které se normální provoz mění v nekončící nouzový stav.
Skutečně silné vedení nepoznáte podle toho, jak rychle běží k dalšímu požáru. Poznáte ho podle toho, kolik požárů vůbec nevznikne.