Největší problém některých manažerů není, že mají špatný plán. Je, že odmítají udělat krok, dokud jim někdo nezaručí, že se nemohou splést.
Ve firmách to poznáte rychle.
Tým připraví návrh. Přijdou další otázky. Doplní se data. Udělá se další analýza. Upravený návrh se znovu projedná. Pak se objeví nový scénář, další riziko a požadavek na ještě přesnější čísla.
Navenek to vypadá jako odpovědné řízení.
Ve skutečnosti se často jen kupuje čas.
Člověk, který se bojí selhání, totiž nehledá nejlepší rozhodnutí. Hledá rozhodnutí, za které nebude možné ho později potrestat.
A právě tady začíná být problém.
Taková kultura nevyrábí lepší rozhodování. Vyrábí opatrné lidi, kteří se naučí přesouvat odpovědnost, schovávat se za proces a čekat, až někdo jiný ponese riziko.
Výsledek? Firma může mít skvělé prezentace, perfektní analýzy a stále mizernou schopnost rozhodovat.
Protože výkon nevzniká ve chvíli, kdy máme jistotu.
Vzniká ve chvíli, kdy jsme schopni převzít odpovědnost i za rozhodnutí, u kterého jistotu nikdy mít nebudeme.
A možná je čas přestat se ptát, kdo má nejlepší plán.
A začít se ptát, kdo má odvahu podle něj skutečně jednat.