Nejhorší manažerské rozhodnutí často nevypadá jako špatné rozhodnutí.
Vypadá jako další porada.
Ve firmách jsem opakovaně viděl situace, kdy všichni věděli, že určitý člověk nefunguje, projekt nedává ekonomický smysl nebo zákazník už dávno není strategický. Přesto se nic nestalo.
Ještě jedna analýza. Ještě jeden meeting. Ještě měsíc na ověření.
Mezitím tým přebírá práci za člověka, který ji nezvládá. Peníze dál tečou do projektu, kterému nikdo skutečně nevěří. Management si vytváří prostor, aby nemusel říct nepříjemné rozhodnutí nahlas.
Tohle není vždy nerozhodnost.
Často je to velmi racionální osobní kalkul.
Rozhodnutí znamená převzít odpovědnost. Znamená někoho naštvat, přiznat chybu nebo riskovat, že se výsledek nepovede. Nedělat nic je z krátkodobého pohledu bezpečnější.
Jenže firma za tuto osobní „bezpečnost“ platí.
Nečinnost totiž také něco rozhoduje. Jen bez podpisu, bez oznámení a bez okamžitého konfliktu.
A právě proto může být pro firmu dražší než špatné rozhodnutí.
Špatné rozhodnutí lze opravit.
Rozhodnutí, které se měsíce odkládá, mezitím mění kulturu týmu.
Lidé velmi dobře vidí, kde vedení nemá odvahu rozhodnout.
A podle toho pak začnou rozhodovat sami.
