Největší brzda ve firmách často nevypadá jako nečinnost. Vypadá jako velmi chytré přemýšlení.
Na poradě se hodinu rozebírá, proč se něco nedaří. Lidé přidávají data, scénáře, rizika a další otázky. Všichni působí angažovaně. Po poradě se ale nestane vůbec nic.
Pak přijde další schůzka. A další analýza.
Tenhle pattern znám hlavně z prostředí, kde je chyba dražší než nečinnost. Manažeři raději otevřou další pracovní skupinu, než aby udělali rozhodnutí, za které ponesou vlastní jméno.
A tým se tomu rychle přizpůsobí.
Lidé zjistí, že aktivita se měří počtem jednání, prezentací a připomínek, nikoli tím, co se skutečně změnilo. Kdo rozhodnutí odkládá, málokdy dostane okamžitý trest. Kdo rozhodne špatně, je vidět.
Tak vzniká kultura, ve které je bezpečnější být člověkem, který všechno promyslel, než člověkem, který něco skutečně změnil.
Jenže firma neplatí za kvalitu úvah. Platí za výsledky.
Přemýšlení je nástroj. Ve chvíli, kdy se z něj stane úkryt před rozhodnutím, začíná firmu brzdit.
Kolik vašich „strategických diskusí“ ve skutečnosti jen elegantně odkládá okamžik, kdy musí někdo konečně rozhodnout?
