Největší problém přetíženého manažera není, že má příliš mnoho práce. Je, že začne dělat rozhodnutí, která mu uleví dnes, ale firmě přidají problém zítra.
Ve firmách je to vidět pořád.
Manažer má deset otevřených věcí. Místo aby jednu skutečně uzavřel, začne vyřizovat maily. Přeskakuje mezi poradami, schvaluje drobnosti, reaguje na každou zprávu a večer má pocit, že byl celý den vytížený.
Jenže zásadní problém zůstal přesně tam, kde byl ráno.
Přetížený člověk přirozeně hledá činnost s okamžitým výsledkem. Odpovědět je příjemnější než rozhodnout. Přesunout schůzku je jednodušší než vyřešit konflikt. Požádat tým o další podklady je bezpečnější než převzít odpovědnost za verdikt.
A právě tady začíná být přetížení manažerským problémem.
Ne proto, že člověk nestíhá. Protože jeho psychika začne optimalizovat vlastní úlevu místo firemní priority.
Tým to velmi rychle pozná. Lidé začnou čekat na rozhodnutí, vracejí se k rozpracovaným úkolům a přestávají věřit, že vedení skutečně ví, co je důležité.
Firma pak nevypadá neefektivně kvůli nedostatku lidí.
Vypadá neefektivně, protože lidé s rozhodovací pravomocí používají energii na hašení vlastního přetížení.
Otázka tedy není, kolik práce manažer zvládne.
Otázka je, kolik zásadních rozhodnutí dokáže udělat i ve chvíli, kdy už má hlavu plnou.