Největší chaos ve firmě často nevypadá jako chaos. Vypadá jako člověk, který „to ještě promyslí“.
Úkol se neposune. Rozhodnutí se odloží. E-mail zůstane bez odpovědi. Porada skončí větou „vrátíme se k tomu“. Termín se posune o týden, protože pořád chybí nějaká drobnost.
Zvenku to může působit skoro nevinně.
Jenže zkušený manažer pozná, kdy už nejde o vytíženost.
Člověk, který má v hlavě příliš mnoho nevyřešených věcí, začne odkládat právě ty, které vyžadují rozhodnutí, odpovědnost nebo nepříjemný konflikt. Ne proto, že by nevěděl, co má dělat. Často to ví velmi přesně.
Jen nechce otevřít další problém.
A tady vzniká nebezpečný firemní pattern. Odkládání začne být tolerováno, protože každý jednotlivý odklad vypadá rozumně. Jenže jejich součet vytváří prostředí, kde se problémy neřeší, pouze stárnou.
Tým pak čeká na rozhodnutí. Lidé si začnou vytvářet vlastní interpretace. Někteří přestanou tlačit, jiní začnou rozhodovat za vedoucího. A důvěra se nerozbije jedním velkým selháním.
Rozpadá se po malých dávkách.
Vnitřní chaos člověka se totiž dříve či později propíše do jeho řízení.
Otázka není, kolik práce máte.
Otázka je, kolik rozhodnutí už příliš dlouho odkládáte.