Externí financování není automaticky známkou toho, že firmě dochází peníze. U dobře řízeného podniku může být naopak nástrojem, který umožní rychleji využít příležitost, aniž by podnikatel vyčerpal vlastní kapitál.
Typickým momentem je situace, kdy firma získá významnou zakázku, ale musí nejprve nakoupit materiál, zaplatit subdodavatele nebo financovat výrobu. Peníze přijdou až později. Firma přitom může být ekonomicky zdravá, jen má dočasně kapitál vázaný v obchodním cyklu.
Podobné je to při nákupu nemovitosti, rozšíření provozu nebo akvizici konkurenční společnosti. Pokud podnikatel použije veškerou vlastní hotovost na jednu investici, může si výrazně zhoršit finanční rezervu. Externí kapitál mu umožní část vlastních prostředků ponechat jako bezpečnostní polštář nebo je využít v jiném projektu.
Rozhodující proto není pouze otázka, zda si firma může půjčit. Důležité je, co jí financování přinese. Pokud například investice zvýší kapacitu, vytvoří nový zdroj příjmů nebo umožní získat dlouhodobě hodnotné aktivum, může být cizí kapitál ekonomicky smysluplnější než čekání na vytvoření dostatečné hotovosti z vlastního provozu.
Investor by měl současně sledovat, zda očekávaný výnos převyšuje cenu financování a zda podnik zvládne splácení i při horším scénáři.
Externí financování dává smysl tehdy, když nekupuje čas, ale vytváří hodnotu.